Zaujalo mě : Jaderná elektrárna - Černobyl
Elektrárna byla umístěna 2 km od města Pripjať,18 km od města Černobyl,16 km od hranic Běloruska a 110 km severně od Kyjeva.Stavba elektrárny začala v 70 letech 20 století.
Všechny čtyři reaktory dodávaly výkon 3800 MW.
Při výbuchu se uvolnil radioaktivní mrak který zasáhl rozsáhlé oblasti Ukrajiny,Běloruska (nejvíce dopadu až 60% radioaktivního spadu) a Ruska.Což donutilo k přesídlení přes 200 000 obyvatel.
Časová osa (Kompletní na http://cernobyl.euweb.cz)
26.Dubna
- 00.00 - Dochází k vystřídání odpolední a noční směny.V noční směně je méně zkušených.Zbývá 1 hodina 25 minut do exploze.
- 00.31.37 - Akimov Djatlova upozorňuje: “Anatolii Stěpanoviči, hladina výkonu je pod bezpečnostním limitem 700 MW. Výkon klesá příliš rychle.” “Jediné, co tady nefunguje je ten váš naprosto neschopný personál”, křikl neústupný a k zaměstnancům hrubý Djatlov.Djatlov se rozhodl provést test při 200 MW přesto, že směrnice uvádí 700-1000 MW. “Reaktory chyby nedělají, jenom lidé”, řekl Djatlov.
- 00:38:26 - V průběhu přípravy testu mají operátoři problémy s udržením stability výkonu reaktoru. Chybou Toptunova nastal prudký pokles výkonu reaktoru až na 30 MW tepelných tzn. prakticky zastavení štěpné reakce (nestabilní stav). V tu chvíli měli operátoři experiment ukončit a reaktor definitivně odstavit. Dostali jej totiž do značně nestabilního stavu mimo oblast povoleného provozu.Aby dosáhli zvýšení výkonu, zapínají operátoři přídavné oběhové čerpadlo. Vlivem silného ochlazování však klesá tlak a tím se výkon ještě snižuje. Za normálních okolností by v takovém případě reaktor zastavily automatické havarijní systémy. Ty však obsluha úmyslně odpojila.
Reaktor se úplně zastavil. 0 W. Djatlov nařídil vytáhnout všechny regulační tyče z reaktoru (osudná chyba). Toptunov: “Měli bychom reaktor odstavit. Tak mě to učili ve škole.” Akimov souhlasí.
- 00:42:07 - Pod nátlakem zástupce hlavního inženýra se však pokračovalo dále. Djatlov trval na pokračování v testu. Operátoři pokračovali - měli strach z propuštění, přitom se dopustili několika závažných chyb. Při 30 MW tepelných experiment nejde provádět. Aby zvýšili výkon, nechali na příkaz Djatlova vysunout regulační tyče (schopné zastavit v nouzi reaktor) výše, než dovolují předpisy.
Operátor Uskov při vyšetřování doslova řekl:
“Často nepovažujeme za potřebné doslovné plnění směrnic – to bychom se do nich doslova zamotali.”
Uskov dále poukázal na fakt, že během výcviku operátorů slyšeli znovu a znovu, že jaderná elektrárna nemůže vybouchnout.
Djatlov vystřídal Toptunova u řídícího pultu Borisem Stoljarčukem. Během 5 minut výkon vzroste na 200 MW.
- 01:22:30 - Operátor Leonid Toptunov si nechává vypsat počítačem stav reaktoru a zjišťuje, že počet regulačních tyčí v aktivní zóně odpovídá necelé polovině povolené hodnoty. Po tomto zjištění měli operátoři okamžitě odstavit reaktor – ještě to stále bylo možné. Rozhodli se však pokračovat dále.
- 01:23:04 / 00 s - Test začíná. Poslední osudové chyby se operátoři dopustili tím, že zablokovali havarijní signál, který by při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstavil reaktor. Následně uzavřeli přívod páry - turbína byla odpojena a experiment začal. Reaktor dál běžel na výkonu 200 MW tepelných, podstatně se však snížil průtok chladící vody, rostla její teplota i tlak. Reaktor byl ve stavu, kdy se s rostoucím množstvím páry zvyšovalo množství neutronů v aktivní zóně. Tlak páry začal zvedat 350 kilogramové uzávěry palivových tyčí.
- 01:23:40 / 36 s - Teď už se katastrofa neodvratně blížila. Výkon v reaktoru rychle roste. Každou sekundu se zdvojnásobuje.
“Musíme spustit AZ-5, abychom snížili výkon.”, křikl Akimov
“Spouštím havarijní ochranu”, odpověděl Toptunov a natáhl ruku k červenému tlačítku AZ-5.
Po stisknutí tlačítka se do aktivní zóny reaktoru začaly zasouvat všechny regulační tyče, které se do té doby nacházely v prostoru nad reaktorem a také tyče havarijní ochrany. Ty však byly téměř všechny úplně vytaženy z aktivní zóny a jejich účinek byl proto příliš pomalý na to, co se v reaktoru dělo. Nejprve do zóny pronikly ty pokovené konce tyčí, které reakci v reaktoru urychlí (!!!) kvůli odvodnění kanálů systému řízení a ochrany. Špičky tyčí vnikly do reaktoru, ve kterém se už chladící voda měnila v páru a rychlost reakce rostla. Výsledkem toho byl nárůst teploty aktivní zóny. Ke správnému účinku tyčí nedošlo. Některé tyče se ani zasunout nemohly, protože dráha pro jejich zasunutí byla zdeformovaná teplem. Toptunov, Djatlov, Akimov, Stoljarčuk jsou zmateni. Ze strany centrálního sálu jsou slyšet různé údery.
- 01:23:44 / 40s-56 s Exploze -Poté došlo po sobě ke dvěma mohutným výbuchům. Reaktor byl přetlakován tak, že pára odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Do reaktoru vnikl vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vznikl vodík, který vzápětí explodoval a rozmetal do okolí palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu, což způsobilo požár.
Akimov,ani Djatlov v tomto okamžiku nevěří,že došlo k nehodě.Posílají dva operátory aktivní zónu zkontrolovat. Tito jsou ozářeni smrtelnou dávkou, stihnou však ještě podat zprávu o tom, co viděli.Když Akimov slyší, že reaktor je zničen, zmateně na velínu vykřikuje:
“Reaktor je v pořádku, nemáme žádné problémy.”
Akimov a Djatlov neustále přikazují operátorům přidávat chladící vodu. V šoku nedokážou pochopit situaci - jsou přesvědčeni, že se nic neděje.
5 minut po explozi přichází první telefonát. Hasiči dostávají zprávu, že došlo k explozi mezi 3. a 4. reaktorem a že hoří střecha reaktorového sálu.
- 02:00:00 - O určitých potížích v elektrárně se dozvěděl ředitel elektrárny Viktor P. Brjuchanov. Je informován o zvýšené radiaci. Přístroje v řídicím sále ukazovaly 3,6 rem za hodinu (0,036 sievertů, tedy asi tolik, kolik potřebujme na běžný snímek plic). Přístroje ale více ukázat nemohly, protože jejich měřící rozsah byl pouze do 3,6 rem. To Brjuchanov věděl, přesto telefonicky oznámil Moskvě, že radiace je pouhých 3,6 rem. Ve skutečnosti byl dávkový ekvivalent záření 15000 rem (150 sievertů).
- 02:20:00 - Požár se podařilo na 4. bloku lokalizovat. Hasiči se vrhli do boje s ohněm, aby se nerozšířil na další bloky. Mezi tím z rozbitého a rozžhaveného reaktoru unikla radioaktivita. Za deset dnů uniklo od okamžiku výbuchu celkem asi 4% radioaktivity.
- 05:10:00 - O tři hodiny později byl požár za cenu životů hasičů uhašen. Exploze vyzářila asi 300 sievertů. Vzniklý radioaktivní mrak byl větrem hnán nejdříve nad Skandinávii, kterou přeletěl a vrátil se zpět do místa svého vzniku, ale ještě ve stejný den havárie změnil vítr směr a vál přes Polsko přibližně směrem na tehdejší Československo a na Rakousko. “Vlna” se odrazila od Alp a přešla naše území ještě jednou, směrem na Polsko. Druhá velká vlna zasáhla Bulharsko. Situaci ukazuje mapa v příloze.
- 15:00:00 - Informace o havárii se stále tají. 35000 obyvatel města Pripjať strávilo slunečné sobotní odpoledne venku obklopení radiací 400 krát převyšující horní hranici normy.
Situaci mapuje Valerij Legasov, člen Akademie věd SSSR, zástupce ředitele Kurčatovova institutu atomové energie.
Sedá si do vojenské helikoptéry a letí nad čtvrtým blokem elektrárny. Jeden z členů posádky se Legasova ptá: “A co je to tam dole za fialové světlo?” Legasov křičí: “Spátky, spátky! Leťe okamžitě pryč, to není světlo, to je smrt!”
Legasov si snad jako jediný uvědomuje vážnost situace. Navrhuje okamžitou evakuaci obyvatel a zasypání reaktoru pískem.
Časová osa z http://cernobyl.euweb.cz
Děkuji, že jsi se podíval(a) na můj článek!
Na webu mám spoustu dalších, všechny Ti rád přehledně vypíšu během okamžiku.
Na webu mám spoustu dalších, všechny Ti rád přehledně vypíšu během okamžiku.
závadný obsah
Známka článku: 2 (hodnoceno 14x)
Diskuse k článku:
Přidat komentář, | Odpověď pro Apocalipti | 25.3.2015 
odpovědět
odpovědětNavíc, kdyby jsi pěčlivě prostudoval konstrukci reaktoru RBMK1000, tak by jsi věděl, že celková nakládka paliva tohoto reaktoru byla 200 tun kovového uranu obohaceného na 2,4% izotopem uranu 235, to je tedy pouze 4800 kg izotopu uranu 235, ovšem rozptýleného po celém palivu! To jsou katalogové údaje reaktoru, který se takto měl provozovat. Ale neprovozoval. Rvali tam pruty vyhořelého paliva z ponorek (zjištěno při vyšetřování) a to bylo již velmi obohaceno izotopem Pu 239. Ano, pokud by se dostalo k sobě 4800 kg izotopu 235 a podrželo-li by se u sebe dostatečně dlouhou dobu, pak by byl výbuch opravdu katastrofických rozměrů. Ale jak jsem již psal, jaderný výbuch není nazýván jaderným proto, že má sílu 20 kt TNT, ale proto, že podstatná část energie výbuchu je poskytnuta z jaderného štěpení!!! A do jaderného štěpení bylo zapojeno jen asi 10% paliva, to je jen 20 tun kovového uranu, to už je jen 480 kg rozptýleného izotopu, takže po prvním výbuchu, kdy se jádro tlakem zhroutilo na sebe se k sobě dostalo opravdu jen menší množství izotopu. Proto měl výbuch sílu jen cca 300-500 tun TNT!!! Také teplota v řádu několika desíterk tisíc stupňů celsia, která byla spočítána na základě poznatků (např. okamžité vypaření 4 ks separačních nádrží, každá o průměru 3 m, délce 30 m ze silnostěnné, 64 mm tlusté, nerezové oceli. Věřte mi, že na tohle žádná pára ani vodík nemají. A pokud přijmu Vaší hypotézu, že výbuch nebyl jaderný (tedy ho nezpůsobily stejné procesy a síly, které působí výbuch v jaderné bomě), tak chci, aby jste mi vysvětlil, kde se vzala ta vysoká teplota, když ne z jaderného štěpení? Jak je možné, že beton v okolí reaktoru byl všude roztaven? (poslechněte si Sašu Juvčenka, jak vypráví, že nechápal, že nádrže se vypařily a že stěna z litého betonu přes metr tlustá se ohýbala, jakoby byla z gumy), kde se vzala spočítaná energie 1,5 TJ uvolněná při výbuchu? Je docela sranda, že J. Legasov, který se detailně výbuchem zabýval a pozval k vyšetřování pyrotechniky a balistiky, tak na závěr konstatoval, že pro vytvoření takovéto výbušné síly ze směsi vodíku a kyslíku by bylo potřeba uvolnit k výrobě vodíku a kyslíku desetkrát větší množství energie, než bylo výbuchem uvolněno! Takže asi tak... JH
, | Odpověď pro Apocalipti | 25.3.2015 odpovědět
odpovědětPrávě proto, že fakta znám velmi dobře a nezavírám před nimi oči. Navíc mám zkoušku z jaderných reaktorů a praxi vojenského pyrotechnika. Nejprve nastudujte výbušninářské vlastnosti vodíku, potom prostudujte vlastnosti jaderného reaktoru RBMK, dále prostudujte detailní analýzi ruských jaderných fyziků, zabývajících se katastrofou v černobylu Sergeye Pakhomova a Jurije V. Dubasova, prostudujte analýzu z berlínské konference v roce 1990, prostudujte výsledky vyšetřování univerzity v Hinkley, výsledky v\yšetřování běloruské akademie pro jadernou energetiku a až to prostudujete, tak Vám bude jasné, že nějaké vodíkové výbuchy jsou nesmysl. A pokud nebude, není Vám pomoci. Já však věřím látce, kterou jsem studoval a odborníkům a ne nějakým pisálkům v idnes a podobně, pořípadě plkalům na diskuzích....
, | Černobyl | 29.2.2012 odpovědět
odpovědětDost často se pořád ještě setkávám s tvrzením, jak v reaktoru strašlivě stoupal tlak až došlo k mohutné parní expanzi, ta odhodila pancéřové víko reaktoru, do reaktoru vnikal vzduch a reakcí vodní páry s grafitem vznikal vodík, který následně explodoval a rozmetal do okolí jaderné palivo.....
Pokud si to přečte někdo, kdo má ve skutečnosti alespoň trochu praxe s výbuchy a zná alespoň trochu reakce chemických látek a jejich chování v extrémních podmínkách, včetně drobné znalosti fungování a konstrukce reaktoru RBMK1000 tak mu musí dojít, že tohle tvrzení je naprostá blbost a nesmysl, kterými se nás, obyčejné lidi snažili ohlupovat celé roky...
Tak za prvé, reaktor neměl tlakovou nádobu, aktivní zóna jádra byla uzavřena v kompaktním, ocelovém pouzdře a zapuštěna do betonové, kruhové šachty o průměru 12 m a výšce 7 m. Ta byla zakryta pancéřovím víkem o váze 1200 tun. Tlak páry vznikal v trubním systému chlazení uzavřeném v ocelové, kompaktní schránce. Když tedy došlo k tzv. přetlakování, roztrhly se jako první právě ty trubky chladícího systému, pára se vyvalila do kruhové šachty reaktoru. Tím tlak velmi výrazně klesl a nebyla šance na žádnou mohutnou parní expanzi. Když přiklopíte hrnec s vodou pokličkou a začnete vodu vařit, také nedojde k žádné mohutné parní expanzi, ale poklička Vám v pravidelném rytmu začne hezky nadskakovat nad hrncem... Stejně tak by se to stalo i u černobylského reaktoru, ale.... Jádro reaktoru už bylo rozpáleno do bíla, v okamžiku, kdy se setkalo s vodní párou, se ta okamžitě rozložila na kyslík a vodík a vzápětí ihned explodovala. To byla první exploze a ta byla také schopna odhodit víko reaktoru. Do reaktoru sice začal vnikat vzduch a začal i hořet grafit, ale... Tyto reakce byly na stejné úrovni, jako kanystr s benzínem vhozený do rozhořené ropné rafinérie...Důležité je totiž to, že v tomto okamžiku bylo v reaktoru dosti plutonia Pu239 (koneckonců k tomu byl hlavně reaktor určen, ne k výrobě elektřiny)a to je schopné štěpení na okamžitých neutronech. Tedy hezky česky - co rána, to zásah, tady už není třeba neutrony přibržďovat... To, že výkon reaktoru během několika sekund vystoupal na stonásobky projektovaného maxima je důkazem právě toho, že v určité části aktivní zóny bylo dosaženo nadkritického stavu paliva a došlo k rozhoření na okamžitých neutronech.... A pak už stačilo jen pár milisekund a stoupání výkonu reaktoru bylo završeno přímou explozí jaderného paliva. Teplota v epicentru výbuchu byla dopočtena na desítky tisíc stupňů Celsia, svědci popisují jasný, modrobílý záblesk, hřibovitý oblak kouře, okamžitě selhala veškerá elektronika v okolí, energie uvolněná výbuchem propočtena na 1 TJ - to odpovídá výbuchu cca 300 tunám TNT!!! To, že výbuch nemá sílu 20 000 tun TNT neznamená, že není jaderný. Jaderným se nazývá proto, že převážná část energie výbuchu je pokryta právě z jaderného štěpení. Takže čtěte, stahujte, studujte a zapomeňte na nějaké mohutné parní expanze a výbuchy vodíku. Výbuchy vodíku byly ve Fukushimě, také si prohlídněte, jak vypadaly a co udělaly s objekty....
, odpověděl(a) na komentář výše 30.12.2014 Jaroslav-H Kdybys zanl dobře fakta, tak bys věděl, že výbuch v černobylu nebyl jaderný. Malé atomové bomby mají sílu i třeba jen 200 tun TNT. To ti nepopírám, ale v černobylo měli více než 1400kg uranu. Do 100kt bomb se dává okolo 20kg uranu, možná méně. Takže kdyby nastal v černobylu jaderný výbuch, tak by okruh několika desítek, možná dokonce i stovek kilometrů (až 400km) od epicentra (černobyl) shořelo na popel v důsledku jaderného výbuchu. Ano tím myslím, že ten jaderný hřib byl vskutku obr. Výbuch v černobylu nastal právě kvůli přetlaku. A není se ani čemu divit. Neschopný vedoucí personál, tím myslím, že když pořádně neproškolí zaměstnance o tom experimentu, a namyšlená řeč typu "Reaktory nechybují, lidé ano." tomu dopomohla. Černobyl ani nesplňoval bezpečnostní standart současnosti. A když ředitel černobylu o experimentu nevěděl do doby asi 3 hodiny po výbuchu, tak to už se skoro ani nedá považovat za "havárii". Jsou sice různé konspirační teorie, že nebezpečný experiment byl uskutečněn záměrně, a že k výbuchu došlo také záměrně, jen aby se Ukrajina odpojila od Sovětskěho svazu. Ale to je trochu od tématu. Jaderný výbuch černobylu by mohl byl silnější než dosud nejsilnější jaderná bomba, která byla kdy vytvořena a to je 100Mt Sovětská atomovka. To je 100 milionů tun TNT! Evropa a půlka Asie by byla srovnána se zemí, a výbuch by pohltil tolik materiálu, který by se stal radioaktivním, že místo jaderného spadu by bylo velmi silně zamořené radiací. Taky by se spousta radiace dostala do vody a kontaminovala by moře a oceány. Dále by všechen prach apod. uvolněné z exploze zamořily atmosféru a nastala by nukleární zima. A svědci tam viděli i UFO, které vydávalo "laserový paprsek" na černobyl. Po údajném zásahu UFA se snížil i teplota reaktoru, a díky tomu taky nedošlo k jaderné explozi. Potvrdili to i hasiči, kteří hasili oheň a zanedlouho zemřeli hroznou smrtí.
, | Nesmrtelné téma | 19.3.2011 odpovědět
odpovědětNa tohle téma se dá vyjadřovat stále a v dnešní době může mít bohužel i tragické pokračování, sice ne v Černobylu, ale v Japonsku, doufám, že tragédie v japonsku nebude tak rozsáhlá jako v Černobylu.