... zpět k Černobylské jaderné havárii

... zpět k Černobylské jaderné havárii V úterý (24.5.11) sem do e-mailové schránky dostal přílohu a vyjádření od p.Jaroslava Hrojara (bývalý pyrotechnik).

Návaznost na článek: Zaujalo mě : Jaderná elektrárna - Černobyl


DEZINFORMACE A NEPRAVDY O ČERNOBYLU


„Černobylský reaktor byl špatný, u nás se nic takového nemůže stát."

Zastánci jaderné energetiky u nás i v zahraničí začali brzy po havárii Černobylu tvrdit, že se jednalo o zastaralý typ reaktoru. Protože naše reaktory jsou zcela jiného typu, podobná havárie nám prý nehrozí. Toto tvrzení by nás nemělo ukolébat z několika důvodů:

1. Před havárií Černobylu nikdo jeho nebezpečí nekritizoval - naopak, představitelé jaderného průmyslu jej chválili jako bezpečný.

Dokonce i Mezinárodní agentura OSN pro atomovou energii (MAAE), před havárií černobylský reaktor chválila - B. Semonov, který byl v roce 1983 ředitelem oddělení MAAE pro bezpečnost jaderných elektráren, napsal v červnu 1983 v bulletinu MAAE o černobylském typu JE, že „závažná nehoda s výpadkem chlazení je prakticky nemožná".

To stejné tvrdí jaderný průmysl o všech ostatních reaktorech, mj. i o těch temelínských. Můžeme, po zkušenosti s Černobylem, těmto řečem vůbec věřit?

V některých ohledech byl černobylský reaktor bezpečnější, než reaktory naše. Například díky jeho velikosti (12 x 9 metrů) v něm nebyl tepelný výkon tolik koncentrován. Reaktor v Temelíně, který má stejný tepelný výkon (3000 MW), má rozměry aktivní zóny pouze 3,5 x 3 metry. V případě havárie je takový reaktor s vyšší koncentrací tepla mnohem obtížnější chladit a havárie může mít mnohem rychlejší průběh.

2. Argument, že Černobyl nemá kontejnment, nemá smysl (kontejment = ochranný betonový kryt kolem reaktoru).

Již koncem roku 1986 bylo jasné, že síla výbuchu v okamžiku havárie byla tak velká, že by ji nevydržel kontejnment žádné ze západních elektráren.

Také JE Dukovany, která je zastaralá, není kontejnmentem vybavena. A ani kontejnment v JE Temelín neodpovídá současným bezpečnostním požadavkům v západních zemích.

3. Černobylský reaktor není jediný, který je nestabilní (má tzv. kladný dutinový koeficient).

Jedna ze slabin černobylského reaktoru spočívala v jeho chování při nízkém výkonu. Při mírném zvýšení výkonu měl reaktor tendenci sám výkon dále zvyšovat (tzv. kladný dutinový koeficient).

Existují však i západní reaktory s kladným dutinovým koeficientem - např. všechny kanadské reaktory (typ CANDU) nebo reaktory množivé (Francie, Japonsko). Je podezřelé, že ačkoliv byla tato vlastnost kritizována u sovětských reaktorů, žádného obhájce jaderné energetiky ani nenapadlo žádat zastavení kanadských JE. Pravděpodobnost obtížně kontrolovatelného zvýšení výkonu je v jiných reaktorech sice nižší, vyloučit ji však nelze ani tam. Např. původní projekt reaktoru JE Temelín může za jistých podmínek (provoz s čerstvým palivem) rovněž vést k nestabilitě jeho výkonu.

4. Ani na našich elektrárnách nelze vyloučit takovou havárii, která by měla sice jinou příčinu, ale srovnatelné důsledky.

Havárii Černobylu způsobila nekontrolovatelná štěpná reakce - v podstatě jaderný výbuch - ke které v našich reaktorech nemůže dojít. Na druhou stranu je možné, aby exploze stejné síly nastala v reaktoru z jiných příčin. Například během havárie americké JE Three Mile Island roku 1979 v reaktoru vznikl vodík, který by v případě výbuchu zničil reaktor i kontejnment. Následky takové havárie by byly srovnatelné s Černobylem.

Nehody jaderných elektráren většinou začínají nevinně - drobnými poruchami, které by samy o sobě nic neznamenaly. Pokud jich ale nastane několik po sobě v určitém sledu, mohou i tyto „malé" poruchy vést k těžké havárii.

Pravděpodobnost selhání zařízení elektrárny není jediným faktorem, který ovlivňuje riziko havárie. Stejně jako v Černobylu, také na západních elektrárnách je příčinou nehod často i nevhodný zásah obsluhy.

Oficiálně uváděné hospodářské škody způsobené v některých evropských zemích (většinou se jedná o zničenou úrodu v zemědělství):

Velká Británie 20 milionů dolarů (550 milionů korun)

Německo 310 milionů dolarů (8,5 miliardy korun)

Rakousko 95 milionů dolarů (2,5 miliardy korun)

Švédsko 145 milionů dolarů (4 miliardy korun)

Běloruská vláda odhaduje, že ekonomické škody do roku 2015 přesáhnou 200 miliard dolarů. Hlavní ekonom Výzkumného a vývojového ústavu energetiky Jurij Korjakin odhaduje, že škody na území bývalého SSSR do roku 2000 dosáhnou 280 až 360 miliard dolarů. Z jeho studie mj. vyplývá, že škody způsobené havárií zdaleka převyšují veškeré zisky z toho, že Sovětský svaz začal stavět jaderné elektrárny.

„Při havárii v Černobylu zemřelo 31 lidí."

Jak uvádíme podrobněji na jiných místech, zdravotní statistiky jednoznačně dokazují výrazné zhoršení zdravotního stavu obyvatel Běloruska, Ukrajiny a Ruska po havárii Černobylu. Tyto statistiky potvrdili i zahraniční odborníci, např. Světová zdravotnická organizace (WHO).

Nárůst nemocí, včetně rakoviny štítné žlázy a leukémie, je nejvyšší v místech, která byla nejvíce zasažena radioaktivním spadem. Souvislost s havárií Černobylu je tedy zřejmá.

Pravda je, že nelze u jednoho konkrétního případu nikdy rozhodnout, že byl způsoben radiací. Na druhou stranu, samotné odhady kolektivní dávky ozáření na území bývalého SSSR se pohybují řádově od statisíců po milion Sv (sievert). I za velice opatrného předpokladu, že počet předčasných úmrtí je 0,05 / 1 Sv (mezinárodně uznávaná teorie ICRP), to představuje 10 000 až 100 000 úmrtí způsobených havárií. Jen na území Československa byla spočítána kolektivní dávka 11 300 Sv, což způsobí nejméně 500 úmrtí. Některé teorie předpokládají vyšší citlivost lidí vůči záření, takže počet obětí by mohl být i několikanásobně vyšší.

V žádném případě tedy nelze tvrdit, že na následky Černobylu zemřelo „jen" 31 lidí. Je třeba počítat s desítkami, možná stovkami tisíců lidí, kteří kvůli němu předčasně zemřou (většinou na různé formy rakoviny).

„Nemáme tady elektřinu ani silnice, nepotřebujeme je. Proč tedy máme být obětí rozvoje vašeho velkého světa, který je nám tak vzdálen?"

Nejhůře trpěli Laponci - národ obývající severní části Skandinávie, který se tradičně živí chovem sobů. V zimě 1986-7 bylo ze 22 ;000 poražených sobů poživatelných jen dvacet dva. Ještě několik následujících let musela být velká část zabitých sobů likvidována jako radioaktivní odpad.

Dopad na Laponskou kulturu byl katastrofální - tisíce laponských rodin přišly o svůj hlavní zdroj výživy, mnozí ztratili vůli žít, jejich kultura mizí. Mladá laponská dívka na tuto strašnou událost vzpomíná ve filmu World Uranium Hearing:

„Když jsme byly minulý rok chytat ryby, ani nás nenapadlo, že by to mohlo být naposledy. Vypadá to tak neskutečně... Tu práci jsme vždycky dělaly společně - já, sestry, matka. Bylo to něco, něco, na co jsme se těšívaly. Byl to těžký život, a počasí bývalo často hrozné, bouřky, sníh a tak. Ale bylo to něco, co pro nás hodně znamenalo. Když jsme chytaly ryby poslední rok, počasí bylo opravdu strašné - vytáhnout sítě, to byl skutečně boj. Kdybychom ale věděly, že je to naposledy..."

Autor: Jaroslav Hrojar

Sdílet článek na Facebook
Sdílet článek na Twitteru
Vytisknout článek
Nahlásit tento článek jako závadný

PŘIDAT KOMENTÁŘ...


Široko daleko žádný komentář.
Můžeš nějaký přidat :)