Zdroj: https://clanky.lukaszafer.cz/a481-caj-ve-svete ,publikováno: 27.4.2016
Čína
je světovou kolébkou čaje. První zpracování a zaznamenané čaje pochází z provincie Yunnan. Pití čaje se odhaduje na cca 5000 let, archeologické nálezy potvrzují i 10 000 let. Čaj je po vodě druhým nejčastěji pitým nápojem světa. Základní dělení čínských čajů - čaje zelené, červené, žluté, bílé, oolongy, aromatizované a čaje typu heicha (tmavé či zelené archivní). Kvalitní čínský čaj stojí v nejnižších sortách okolo 1500,- za kilo, sorty nejvyšší dosahují okolo 100 000,- za kilo i výše.
V roce 2014 se prodal sto let starý lisovaný archivní čaj pocházející ještě z dynastie Ching za více než jeden milion korun. Nejdražším čajem obecně je oolong Da Hong Pao z Wu Yi z původních šesti keřů, který slouží pouze pro potřebu čínské vlády. Čaj se v minulosti používal i jako platidlo nebo daň císařskému dvoru. V prvních zapsaných dokumentech figuruje právě takto. Čínských čajů je velké množství druhů - většina těch nejlepších neopustí Asii.
Japonsko
je druhou zemí s dlouhou čajovou tradicí, cca 1000 let. Čaj přinesli do země buddhističtí mniši ze studijních cest do Číny. Po 800 let byl znám ve formě mletého čaje známého jako Matcha. Sencha (čaje listové) pochází až z 18. století. V Japonsku se čaj zpracovává odlišnou metodou - párou. Ze surového čaje se vyrobí hned několik čajů - Sencha z listů, z nižší sortu spolu s praženou rýží čaj Genmaicha, ze zbylých stonků čaj Kukicha, z opražených stonků Hojicha a konečně zbyde čajový prach Koicha, který se pije k Sushi.
V dnešní době se vyrábí i čaj černý a čaj typu oolong, avšak né příliš dobré kvality. Čaje Matcha, Kabuse a Gyokuro se vyrábí odlišnou technologií. Kvalitní japonský čaj začíná někde na 500,- za 100g a šplhá stále výše až k 50 000,- za 100g. Zajímavostí je, že voda na japonský čaj se musí vařit alespoň 5 - 15 minut a déle. Tradičně se vaří v nádherných železných konvích - tetsubinech, které se vyvinuly z čajového kotlíku.
Taiwan
je malá čajová země, která produkuje především čaje typu oolong. Má na to ideální podmínky - subtropický pás a vysoké hory. Obecně čaj z vyšších poloh, je kvalitnější než čaj nížinný. Historie místních čajů není nikterak dlouhá a je spjatá s osídlením čínskými rodinami učenců a později exulanty prchajícími před komunismem z Číny. Místní čaje dosahují špičkové kvality a cena začíná na cca 3000,- za kilo a šplhá až do řádu statisíců.
Na Taiwanu jsou populární čajové soutěže, kde pěstitelé soutěží v kategorii jednoho druhu čaje. Celkové pořadí potom určuje cenu. Cena vítězného čaje stoupne i desekrát, než byla cena původní. Nejlepší a nejkvalitnější druhy oolongů - polofermentovaných čajů fermentují už na čajovém keři, kdy jsou napadány miniaturním hmyzem, druhem mšice Jacobiaska Formosana, který okusuje lístky. Děje se tak pouze na naprosto čistých plantážích, protože hmyz je citlivý na hnojiva a jakoukoliv chemii a tam kde se hojí uměle se vůbec nevyskytuje. Chuť čaje s těchto listů je medově sladká. Taiwanci také otočili vývoj oolongů a jsou to právě oni, kdo dnes jezdí do Číny učit místní pěstitele.
Indie
je zemí velkých paradoxů. I když zde čaj běžně roste, Indové se s čajem seznámili až díky Angličanům, kteří nejprve čaj ukradli v Číně a založily přes padesát čajových zahrad v Happy Valley poblíž města Darjeeling. Aby pak .cca o 80 let později bratři Bruceové objevili v údolí řeky Brahmaputry čajovník indický - assámský. Ačkoliv Indie produkuje jeden z nejkvalitnějších čajů světa Darjjeling, který bývá označován jako čajové šampaňské a také kvalitní černé čaje z Assámu, Nilgiri a Sikkhimu,
Indové čistý čaj jako takový nepijí. Běžný čaj na ulici, která žije od rána do večera obstarávají chai wallové - vaří směs koření (nejčastěji zázvor, kardamon a skořice) s levným čajem nejnižší kvality, který pak s žonglérskou dovedností přelívají z nádoby do nádoby a jejich podávání čaje artistické číslo zakončené nalitím čaje do skleničky. Zajímavá čajová oblast je Kašmír, kde se vůbec nepoužívá čaj indický, ale čaj čínský, který se vaří spolu se šafránem, skořicí, kardamonem a také třeba se solí či jedlou sodou.
Korea
je země kde se produkuje výtečný zelený a červený čaj. Bývá však velmi drahý, kilo čaje začíná nejčastěji na částce 10 000,- korun a je obtížné takový čaj koupit.
Srí Lanka
poloostrov kde angličané původně pěstovali kávu. Po katastrofě, kdy celou sklizeň zničila plíseň to zkusili s čajem, a byla to trefa do černého. A to doslova - Ceylon jak se dříve nazýval produkuje tři sorty kvalitního černého čaje. Jde o čaj nížinný - základní sorty do čajových směsí a mezi čajaři nepopulárních pytlíků, čaje ze středních poloh,které často tvoří zaručeně "pravý" anglický čaj a čaje vysokohorské, které jsou velmi kvalitní. Problémem čaje ze Srí Lanky je zneužívání přistěhovalců z Indie - Tamilů a tak má čaj někdy trochu hořkou příchuť z hlediska morálního.
Arabové
čaj vedle kávy přetvořili ve svérázný nápoj, který mívá pestrou podobu. Na rozdíl od Indů nepoužívají mléko, zato různá koření - nejčastěji, šafrán, kardamon, skořici či hřebíček. Pijí také čaj čistý avšak povařený a takového kalibru, že nejeden turista pocítil známky "zástavy" srdce po napití. Účinek vyvažují často neuvěřitelným množstvým cukru, kterého dávají tolik až často leze z překrásně vyrobených barevných a zdobených sklenic. Samozřejmě vodní dýmka a vonný tabák nesmí chybět.
Severní Afrika
domovem modrých lidí - Tuaregů, kteří popíjejíce louhovanou marockou mátu se seznámili i s tím nejlevnějším čínským zeleným čajem a pochopili, že ve spojení se skrývá nejen síla, ale i krása a stvořili jeden z nejoblíbenějších čajů Š'áb el Nana - známejší jako Tuareg. Zdejší máta se vyznačuje onou "žvýkačkovou" chutí, která je tak populární. Výsledná kombinace tvoří dokonalý nápoj podávaný do sklenic a nalévaný často nejméně z jeden a půl metrové výšky.
Tibet
zde je čaj nástrojem každodenního přežití a podává se se solí, jačím mlékem a máslem, které bývá patřičně žluklé. K tomu je dobré připočítat, že tibetský čaj se vaří v kotly, kde se topí jačím trusem a výsledná chuť už nejednoho turistu přivedla na pokraj šílenství či blaženosti. Čaj smíchán s ječmenou praženou mouku tvoří campu - jednotvárnou stravu téměř bez chuti. Čaj se po uvaření ztlouká spolu s máslem a mlékem, tak dlouho až se tuk rozpustí a tak příprava zahrnuje často několika hodinové vaření s následným posilováním.
Afrika
pěstuje se zde černý čaj a to ve více zemích, například v Keni či Tanzánii. Čaj dosahuje kvalit Indických nížžiných čajů.
Evropa
je jediným kontinentem kde se čaj nepěstuje a neroste zde ani žádná rostlina obsahující kofein. To celé vede ke svérázné teorii, že veškerá kolonizace se vedla ani ne tak pro luxus - obchod s kořením, ze kterého bohatly národy s dobrým námořnictvem, ale ten kofein, který se v čaji uvolňuje zcela jinak a o poznání pomaleji než v kávě. Do Evropy čaj přivezly Holanďané v 17. století. Angličané pak později zruinovali kvůli čaji státní pokladnu, neboť čínský císař požadoval za čaj stříbro, což vedlo k opiovým válkám v Číně a později k urychlení vývoje lodí - kliprů, neboť dovézt rychle čaj do Ameriky byl velice výnosný obchod.
Amerika
známé "Bostonské pití čaje" spustilo boj o nezávislost na Evropě a tak byl čaj nadneseně zase jednou hybatelem dějin. V současné době probíhají pokusy s pěstováním čaje v jižních částech severní Ameriky. Vše ukáže čas.
Austrálie
také zkouší pěstovat čaj a také si na výsledky musíme ještě chvíli počkat.
Závěr
na světě se též vyskytuje velké množství tzv. čajů nečajů. Tedy nápojů, které netvoří čaj pravý - Camelia Sinensis nebo Camelia Assamica, ale různé druhy bylin, kůry, trávy či koření, které se podobně jako čaj spařují horkou vodou. Jako příklad jmenujme jihoafrický Rooibos, jihoamerické Yerba Maté či kůru Lapacho nebo ibyšek sůdánský - Karkade.
Čajová kultura je velmi pestrá a díky naprosto unikátnímu fenoménu českých čajoven můžete ochutnat valnou část těchto dobrot a luxusního popíjení pod jednou střechou. V čajovně se v šálku čaje ukrývá celý svět.